Blog

"Jen ho nech, ať se vyřve, prospěje mu to..."

Vsadím se, že tuhle větu nebo její různé, přesto významově stejné varianty, jste už minimálně jednou slyšeli. S ještě větší pravděpodobností vícekrát. A taky je možné, že jste i dlouhou dobu, kdy jste ještě neměli vlastní děti, jí ani nijak negativně nevnímali. 

Já jí od doby, kdy jsem se stala matkou při bližším zkoumání hodnotím jako děsivou a zvrácenou zároveň. Děsí mě na ní hlavně to, že jí mnoho lidí považuje za úplně normální. A proč je zvrácená, se teď pokusím vysvětlit.

Představme si typickou situaci. Přijeli jste domů z porodnice a babičky se brzy začínají horlivě dožadovat pomoci s domácností i miminkem. Na tom by nebylo nic špatného a nepřirozeného, naopak. V tlupách lidé přežívají od nepaměti. Jakákoliv pomoc v podobě vaření, pokud je vám to příjemné i úklidu, je určitě na místě. Odpočinku po porodu není nikdy dost :-)

Domov je tedy plný nadšených hostů. Dlouho to netrvá, miminko se z těch změn a "cizích" lidí okolo cítí unavené a pravděpodobně i ve stresu. S jistotou můžu říct, že se miminko necítí dobře, pokud v tu chvílí něco vadí jeho mamince...

Miminko touží po maminčině náručí a chce být v klidu a bez rušení kojeno. Takto se cítí jistě, stejně jako tomu bylo, když bylo ještě v bříšku.

Ve chvílí, kdy se rozpláče, protože jinak zatím svou nespokojenost neumí dát najevo, nastupuje někdo z příbuzenstva a my slyšíme tu známou větu "Jen ho nech, ať se vyřve, roztáhne si plíce".

Aha...

Jenže...

Něco je jinak...

Vám teď tahle rada vůbec nedává smysl a pláč miminka slyšet nechcete. Bolí vás to, pláč vám kroutí doslova prsty na nohou a srdce chce puknout bolestí.

Možná zkoušíte dotyčnému, nedej bože všem okolo, vysvětlit, že si myslíte, že tohle není dobrý nápad.

A možná to ani nezkoušíte... Ženy po porodu jsou často velmi křehké, nemají sílu na to, aby se obhajovaly a zároveň věří, že by jim nikdo neradil nic, co by na jejich dítě mohlo mít negativní dopad. A už vůbec by nečekali škodlivou řadu od lidí, kteří těch dětí vychovali několik a všechny milují. Takže se stává, že maminky mlčí, neřeknou nic a dělají, co je jim doporučováno, přestože to uvnitř cítí jinak....

Téměř denně řeším s ženami a jejich partnery tuto typickou situaci. A nebojte, ani já nebyla mezi šťastlivci, které by tahle epizoda minula. U nás v rodině se táhly a tradovaly rady tohoto typu léta. Patří zde třeba i hláška "Hlavně si ho nerozmazli, ušiješ si na sebe bič."

Vyslyšte prosím potřeby svých dětí. Opravdu není dobrý nápad, abyste své děti nechávali "vyplakat". Zásadní negativní dopady tohoto konání dokládají dnes i mnohé studie a my díky nim máme obrovskou výhodu (oproti předchozím generacím), že je máme a můžeme se o ně opřít. Oni tuto možnost neměli, měli bychom k nim mít pochopení a s láskou jim trpělivě ukazovat, že to jde jinak. 

Podíváme-li se na věc logicky (příkladem nám můžou být všichni živočichové na světě) zjistíme, že žádný živočišný druh, kromě člověka, nenechává své mláďata bezdůvodně křičet. To hlavně z jednoho prostého důvodu - predátoři by zjistili, že je v jejich blízkosti snadno ulovitelná kořist. Nás už naštěstí nikdo neloví, ale principy zůstávají bio-logicky stejné a je na místě uspokojit základní potřeby miminka. Proč je to žádoucí se dočtete právě teď.

Nenaplnění základních potřeb, jako je přijímání lásky a fyzického kontaktu s rodiči, si pak často řada neuspokojených dospělých kompenzuje způsoby, které pro ně a okolí nejsou ničím příjemným. Např. různými typy závislostí a věčnou ne(u)spokojeností s vlastním životem a negativním vnímáním společností jako takové. Pokud můžete, udělejte při výchově svých dětí vše pro to, abyste si za pár let nic nemuseli vyčítat.

Vycházejme z toho, že děti a hlavně miminka, si nelze láskou rozmazlit. Naopak! 

Třikrát jsem se na vlastní kůži, a také u tisíců rodičů se stejným přístupem k dětem přesvědčila, že čím více lásky a pocitů jistoty našim dětem dáme, tím se cítí lépe, jsou si jisté samy sebou a bez větších obtíží se později od maminky odpoutají.

Každé dítě je jiné a je moc dobře, pokud rodič jeho základní potřeby uspokojuje a dělá to, dokud je to potřeba. Hláška "Až uzraje, odpadne" se tady perfektně hodí. :-) 

Mějme na paměti, že tohle krásné a zároveň náročné období, velmi rychle utečete. Teď možná vůbec neodhadnete, kdy se kolotoč mateřských povinností přestane točit, ale věřte, že na něj jednou budete s láskou vzpomínat.

Můžu ještě jeden nešvar? On se na tuto problematiku přímo nabaluje a tož, byla by to škoda, o něm pár slov nenapsat.

Jde o přístup mnohých zdravotníků, dalších jiných odborníků včetně rodiny, kdy nám principiálně sdělují jen to, co děláme špatně a jak bychom to měli dělat jinak. 

Vím, že pro ženu, která je těhotná nebo chvíli po porodu, může být takovýto zdánlivě manipulativní přístup psychicky naprosto destruktivní. To, jakým způsobem jsou nám často autoritami podávány informace, vede ke shazování nejen mateřských kompetencí, ale i celkově k oslabení jistoty v sebe sama a své miminko. Žena se tak cítí zmatená a pod tlakem. Může to pro ní byt velmi stresující a odráží se to ne jen na vztahu k dětem, ale i k partnerovi a širší rodině. Všichni se točí v pomyslném kruhu a vystoupení z něj není jednoduché, přestože stačí málo - chvála, podpora a opravdová pomoc.

Neříkám, že se takto nedobře chovají všichni, ale pořád je lidí, kteří s kritikou nejdou daleko mnoho a pravděpodobně si ani neuvědomují, že ubližují. 

Postavit se na vlastní nohy v obklopení nepodporujících lidí nás často stojí mnoho sil, přesto to stojí za to, protože později sklízíme ovoce v podobě uspokojení a radosti všech, včetně nás samotných.

V takových situacích je nadmíru důležité, obklopit se stejně smýšlejícími lidmi a udržet si tak svůj vnitřní klid. Spokojená máma = spokojené miminko. 

Potřebujete-li oporu a důvěrnou osobu, která vám bude naslouchat, můžete se obrátit i na mně. Bude mi ctí vám pomoci.

 

Marika

1 položek celkem